Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mechanické zapalovače se objevily dříve, než by se zdálo, a sice již začátkem 16. století. Pracovaly však se střelným prachem. Zapálení probíhalo jako u běžných děl a pistolí. Nadělaly hodně kraválu a čmoudu a byly někdy životu nebezpečné. Rozhodně však byly přepychovou věcí, kterou si mohli dovolit jen velcí páni. V 16. století byly takové zapalovače vyráběny v Německu a v 17. století v Anglii.
 
grafika1.jpgZapalovač byl vynalezen v roce 1816. První se jmenoval Döbereinerův zapalovač (pojmenovaný podle svého tvůrce), německý chemik se jmenoval Johann Wolfgang Döbereiner). Ale jeho zapalovač nevyužil butan nebo olej jako palivo, ale (vysoce explozivní) vodík. Tyto zapalovače používali jako katalyzátor platinu (slouží ke spuštění chemické reakce paliva na oheň) místo kamínku.
 
Opravdové zapalovače však přišly mnohem později. Teprve v r. 1903 se začínají používat jakési zapalovače benzinové.
 
carl.jpg
 
 
V r. 1904 vynalezl Dr. Carl Auer von Welsbach (1858 - 1929) umělý zapalovací kamínek a v r. 1908 tento vynikající rakouský chemik a vynálezce žárové punčošky vynalezl již moderní benzinový zapalovač s jiskřicím kamínkem a ocelovým škrtacím kolečkem.
 
  
  V roce 1908 byl vyroben kamínek  vyrobené speciálně pro zapalovače (ferrocerium) a šel okamžitě do sériové výroby. Je zřejmé, že kamínek byl jen zlomkem ceny platiny.
 
Vývoj zapalovačů zrychlil během první světové války. Vynálezci začaly zlepšovatgrafika2.jpg
konstrukci zapalovačů a v roce 1918, kdy skončila 1. světová válka, byli schopni vyrábět jednodušší zapalovače. Typický zapalovač vypadal v roce 1920 jako na obrázku.
 

 

 Prosím, pokud na mých stránkách najdete chybu, prosím za upozornění a upřesnění na e-mail.

Budu velmi rád

 Postupně budou přidávány fotografie dalších zapalovačů z mé sbírky

                                                                Karel Šimák